Jak probíhala "pomoc" psychiatrů ve chvíli, kdy byla moje hlava poněkud zmatená, byste si nepředstavovali ani v těch nejčernějších snech. Po několika týdnech "léčby" se ze mě stala troska. Neměla jsem sílu žít, přestala jsem mluvit a nedokázala jsem myslet na nic jiného než: "Za co? A proč právě já?"
Setkala jsem se v léčebnách s mnoha lidmi, jejichž příběh je podobný tomu mému. Většinou o tom však dokáží mluvit až tehdy, kdy zjistí, že mluví s někým, kdo má podobné zážitky.